Biokrby jsou jistě vítaným a zajímavým artiklem pro nejednoho zákazníka. Skýtají spoustu výhod a předností, stejně tak ale přináší určitá rizika, které je nutné vzít před jejich pořízením v potaz. V každém případě ale stojí za to se s tímto druhem krbu seznámit. 

Je bio opravdu bio?

Pro začátek jen stručné vysvětlení, odkud tyto krby vzali svůj název. Je odvozený od používaného paliva, kterým je bioethanol ve formě gelu či tekutiny. Kvalitní, vysokoprocentní biolíh je také jediné určené palivo pro tyto krby – to znamená žádné dřevo, uhlí či brikety. Tento bioethanol se jednoduše nalévá do hořáku, ten se následně zapálí a je hotovo. Jednoduché, čisté a relativně bezpečné.  Pro koho jsou tedy tyto krby především určené a jaká nebezpečí mohou hrozit při jejich provozu?

Všestranné použití téměř kdykoliv

Jak už bylo zmíněno, biokrb využívá k hoření pouze biolíh, při jehož spalování nevzniká kouř, popel, ani saze. Jediným produktem hoření jsou vodní páry a oxid uhličitý (ke kterému se ještě dostaneme). Rozměry biokrbů jsou také zpravidla velmi kompaktní, dají se volně položit, zavěsit, či zazdít a jejich instalace obvykle nevyžaduje žádné speciální stavební úpravy. Výborně se tak hodí do pokojů bez zavedeného kouřovodu, do kanceláří či komerčních objektů.

Vytápění či dekorace?

Velkou otázkou by ale před pořízením měl být zamýšlený účel takového krbu. Pravdou je, že výkon drtivé většiny těchto výrobků nepřesahuje 5 kW, což jistě není zanedbatelné číslo, ale pro souvislé vytápění a jakožto primární zdroj tepla je to přece jen málo. Nehledě na ekonomickou stránku provozu, která je při dlouhodobějším používaní často srovnatelná s topením elektřinou, dřevem, nebo uhlím. Coby bytová dekorace či designový prvek kanceláře, nebo prostředek pro příležitostné přitopení v místnosti je to ale skvělé řešení.

Jsou biokrby bezpečné?

Otázka bezpečnosti by se dala zodpovědět poměrně jednoduše: biokrby jsou bezpečné, dodržují-li se bezpečnostní a provozní pokyny určené výrobcem. U biokrbů se jedná především o dvě oblasti. Tou první je už zmíněný oxid uhličitý, který vzniká při hoření v těchto biokrbech. Ten sám o sobě není nebezpečný a jedná se v podstatě o stejnou látku, kterou produkujeme při dýchání. Je ale nutné zajistit pravidelné a dostatečné větrání prostor, ve kterých je biokrb umístěn.

Druhou kritickou oblastí je pak doplňování paliva do hořáku. U té je pak třeba dbát maximální opatrnosti a zásadně nedoplňovat líh při provozu, nebo do horkého hořáku. V opačném případě může lehce dojít ke vzplanutí a následnému požáru.

Samostatnou kapitolou je pak samotné umístění a instalace. U biokrbů nejsou většinou požadavky a předpisy tak přísné jako u klasických krbů a kamen, nicméně je nutné se i zde vyhnout bezprostřednímu kontaktu s hořlavými předměty a opět následovat pokyny výrobce. Jen tak můžeme považovat pořízení biokrbu za dobré a bezpečné řešení.