Zatápění v krbových kamnech je zcela regulérní disciplína pro každého jejich majitele a uživatele. A ač se jedná bezesporu o neživou věc, každá kamna či krb mají svoje vlastnosti, vrtochy a vy musíte tak trochu vědět, jak na ně. Záleží na jejich konstrukci, stavu a použitých materiálech. V každém případě je radno dodržovat základní zásady a obecné pravdy.
Nejsou kamna jako kamna
Pokud nemáte kamna postavená svépomocí, podívejte se na dokumentaci, kterou vám poskytl prodejce. Řada výrobců ke kamnům dodává něco jako manuál, kde se dozvíte nejen jak se o ně starat, ale také jak v nich správně topit. To je tedy minimum, které byste měli znát a vyhnout se tak základním školáckým chybám. A co dál?
Čistota, půl zdraví – i u kamen
První krok k dobrému roztopení děláte už při stavbě a údržbě krbových kamen. Esenciální základ je dobře dimenzovaný komín v dobré kondici a čisté průduchy. To zajistí správný tah a méně úsilí při zatápění. U zbrusu nových kamen buďte navíc trochu trpěliví, obvykle nějakou dobu trvá, než se kamna dostanou na 100% svého potenciálu. A co dál?
Materiál na podpal
Pak už „jen“ zbývá si připravit vhodný materiál na rozdělání ohně. Obecně by mělo jít o kvalitní a dobře proschlé dřevo, nejlépe poslouží to měkké. Ideálně s vyšším obsahem pryskyřice, tudíž dřevo jehličnanů. Jako alternativa pak poslouží čisté, kvalitní lisované brikety. Následně je potřeba mít po ruce třísky, menší kousky dřeva a silnější polínka a vyskládat je pěkně odspodu do úhledné pyramidky či pagody. A to tím způsobem, aby mezi jednotlivými vrstvami byl dostatek prostoru pro přístup vzduchu. Méně zdatní a zkušení si mohou vypomoci jemným, nevoskovaným papírem či přímo podpalovačem.
A když už v kamnech pěkně hoří, nedělejte chybu příliš brzkým přikládáním. Lépe uděláte, když vytvoříte dostatečně silnou, rovnoměrnou vrstvu žhavých uhlíků. Na tu posléze přikládejte postupně větší polena – docílíte rovnoměrného, silného žáru a ušetříte topivo. A hlavně, nenechte se odradit počátečními neúspěchy. I zde dělá učení mistra.