Musí majitele kotlů a krbů zajímat jejich emisní zařazení?

Každý rok se prodá několik desítek tisíc krbů, krbových vložek, kotlů, kamen a sporáků, která lze souhrnně označit jako sálavé zdroje tepla spalující tuhá paliva. Všechna tato zařízení mají při svém provozu na svědomí také tvorbu látek znečišťujících ovzduší, což při jejich množství není zanedbatelné. Téměř celosvětovým cílem je naopak snižovat množství těchto látek vypouštěných do ovzduší. Existuje tudíž celá řada legislativních požadavků, norem a nařízení, pomocí kterých bychom měli tohoto závazku dosáhnout.  Pro nás, jakožto občany České republiky, platí pochopitelně české zákony, navíc však musíme být také v souladu s nařízeními Evropské unie. Jak je to tedy s emisními třídami u tohoto druhu topidel?

Co vše musíme mít pod kontrolou?

Z hlediska zařazení dle příslušných norem můžeme mluvit o vestavěných spotřebičích a krbových vložkách na pevná paliva (včetně těch dekoračních), spotřebičích na pevná paliva (typicky krbová kamna), kamnech s funkcí akumulace, spotřebičích pro tepelnou úpravu pokrmů (sporáky), spotřebičích na dřevěné pelety a pro někoho možná překvapivě také o saunových kamnech na pevná paliva. Čili prakticky každý spotřebič tohoto druhu lze zařadit do některé kategorie.

Povinnosti prodejce

V rámci uvedení výrobku na trhu existuje v rámci Evropské unie povinnost provedení testů dle příslušných norem. Cílem je zajistit plnění emisních požadavků pro všechny spotřebiče, které si můžeme dnes pořídit. Předmětem testování jsou samozřejmě také bezpečnost a jiné důležité aspekty. Pro všechny spotřebiče jsou stanovené maximální emisní hodnoty, kterých je možné dosáhnout při jmenovitém, případně sníženém výkonu.

Povinnosti provozovatele

Z pohledu zákazníka jsme tedy (alespoň teoreticky) krytí a mělo by tedy být nemožné si pořídit zdroj tepla, který nevyhovuje platným zákonům. Na druhou stranu i jako uživatelé nesmíme podnikat kroky, které by vedly ke zvyšování emisí při provozu těchto zařízení. Znamená to například, že nesmíme svévolně provádět konstrukční úpravy a zásahy, které tyto hodnoty mohou ovlivňovat. Musí dbát na správné připojení a instalaci každého krbu, kotle, či kamen. A v neposlední řade musíme dodržovat provozní návod daný výrobcem a vyvarovat se topení zakázanými, či jinak nevhodnými látkami. V opačném případě riskujeme jednak neblahý vliv na funkčnost a životnost topidla, jednak také nemalou pokutu v případě kontroly.

Co v případě neplnění?

Na závěr je nutno dodat, že měření emisí lze provádět i za „ostrého“ provozu. To však smí pouze oprávněná osoba za předem daných podmínek. V případě, že se prokáže, že určité zařízení neplní aktuální emisní požadavky, je bohužel nutné podniknout kroky k nápravě, případně jej vyřadit z provozu. Věříme však, že toto nebude váš případ – máte-li však k tomuto tématu jakékoliv dotazy, neváhejte se na nás obrátit.